Co vlastně dechový stereotyp znamená? Může souviset i s bolestí zad? Mohu mít špatný nebo nevhodný dechový stereotyp, i když netrpím žádnými dechovými obtížemi? Jak zjistit, jestli dýchám správně? Je možné dýchání ovlivnit fyzioterapií?
Je obecně známé, že dýchání patří mezi základní životní funkce a ovlivňuje řadu dalších důležitých funkcí v těle. Jeho hlavním úkolem je výměna dýchacích plynů a zásobení celého organismu kyslíkem, což samo o sobě je nezbytností k veškerému našemu fungovaní. Dechový stereotyp má proto také důležité místo ve fyzioterapii a rehabilitaci.
Co se děje při dýchání v těle?
Hlavním dechovým svalem je bránice, která je také zároveň svalem posturálním, tedy má vliv na stabilitu hrudníku a bederní páteře. Při nádechu dochází k aktivitě bránice, která se kontrahuje (stahuje), klesá dolů a rozvíjí hrudní koš do šířky. Tímto usnadňuje nasátí vzduchu do spodní části plic a stlačuje orgány směrem dolů k pánevnímu dnu. Tento pohyb navíc pozitivně působí na orgány včetně střev a podporuje jejich funkce.
Významnou úlohu mají dále mezižeberní svaly, které rozšiřují prostor mezi žebry, rozvíjejí žebra do šířky a zvedají je nahoru. V neposlední řadě se uplatňují horní svaly dýchací (svaly šíje a hrudníku), a to zejména při velké zátěži, kdy je potřeba velké množství kyslíku pro pracující svaly. Výdech je za normálních podmínek pasivní děj, kdy se bránice uvolní z kontrakce, oploští se a posune se zpět nahoru do výchozího postavení. Při zátěži je výdech usnadňován břišními svaly.
Jaké typy dýchání rozlišujeme?
Dechový stereotyp dělíme na dva typy: horní typ dýchání neboli tzv. kostální, a dolní typ dýchání označovaný jako brániční. Brániční dýchání je dáno kontrakcí (stahováním) a relaxací bránice, přičemž dolní žebra hrudníku a břišní dutina se rozšiřují a hrudní kost se pohybuje dopředu a dozadu. Při tomto typu dýchání jsou svaly v oblasti krku a horní části hrudníku relaxované, uvolněné. Dech je pomalejší a hlubší. Horní typ dýchání umožňuje pohyb hrudní kosti nahoru a dolů, hrudník se do stran roztahuje minimálně. Dýchání bývá mělké. Při horním typu dýchání se aktivují svaly pomocné dechové, jako jsou prsní svaly a svaly v oblasti krční páteře.
Co ovlivňuje dýchání?
Dýchání je ovlivněno řadou vnějších a vnitřních podmínek, ale záleží také na momentální aktivitě jedince. Je tedy rozdíl mezi tím, jestliže jsme v klidu a celý den sedíme v kanceláři či u televize, nebo když zrovna běžíme, jdeme do kopce, zažíváme náročnou stresovou situaci. Nároky na náš dechový systém mohou být ovlivněny vnitřními podmínkami jako frekvencí, hloubkou nebo množstvím přijatého kyslíku potřebného pro pracující svaly, které se v průběhu dne mění. Nároky na dýchání mohou být ovlivněny i vnějšími podmínkami souvisejícími s polohou těla, nadmořskou výškou a anatomickými parametry hrudníku člověka, jako je například skolióza, kyfóza aj. To vše má vliv na naše dechové svaly, které se dýchání účastní. Správně by vše mělo probíhat "co nejvíce ekonomicky“, to znamená tak, abychom nepřetěžovali svůj svalový aparát a šetřili energii.
Správný versus špatný dechový stereotyp
V praxi to znamená, že chůze do kopce, dobíhání tramvaje a jiné činnosti, které zvyšují nárok na náš dechový stereotyp mohou způsobit pocit, že se nemůžeme dodechnout, cítíme vyčerpanost. Při dlouhodobější lehké aktivitě, kdy se zapojují pomocné dýchací svaly neekonomicky, můžeme po chvíli cítit tuhost krční páteře, ramenou či zad. Na vině tomu mohl být právě špatný nebo neekonomický dechový stereotyp.
V rámci pohybového aparátu může dojít k tomu, že při dýchání nesprávně používáme hlavní dechové svaly, nebo nadměrně používáme pomocné dechové svaly v oblasti hrudníku, šíje a zad. Výsledkem je, že bránice a mezižeberní svaly nejsou do celého procesu dýchání správně zapojeny. Žebra nemají svůj optimální pohyb, tedy nerozšiřují se do šířky, a tím dochází ke vzniku blokád žeber, tuhnutí hrudní páteře. Bránice ochabuje a tím ztrácí funkci stabilizačního svalu v oblasti hrudníku a beder. Dále dochází k neadekvátnímu provzdušnění plic a vzniku nesprávného držení těla. V případě, že nadměrně zapojujeme horní dechové svaly v oblasti hrudníku a šíje, vzniká větší svalové napětí v této oblasti, které může vyústit v bolest a špatné postavení krční a hrudní páteře. V oblasti hrudníku se také při nadměrném zapojení horních dechových svalů zapojují prsní svaly, které získávají zvýšené napětí a zkracují se. Zkrácení a zvýšené napětí prsních svalů nedovolují správné rozvíjení žeber při nádechu a způsobují posun ramen dopředu a nahoru. To vše pak může vyústit v neadekvátní postoj a bolesti krční páteře, hrudníku i beder.
Lze dechový stereotyp ovlivnit fyzioterapií?
V rehabilitaci existuje samostatné odvětví, které se zabývá dýcháním a respiračními obtížemi, takzvaná respirační fyzioterapie. Respirační fyzioterapie se zaměřuje na aktivaci dýchacích svalů, práci s dýchacími pomůckami, odkašlávaní, čištění dýchacích cest a reedukaci (opětovné učení se) dechového stereotypu.
V případě bolesti pohybového aparátu, a to zvláště v oblasti páteře, žeber, hrudníku a beder, je potřeba se na dechový stereotyp důkladně zaměřit. Při první návštěvě fyzioterapeuta, ale prakticky i kdykoliv později, by mělo dojít k vyšetření dechového stereotypu. Úkolem fyzioterapeuta je vyhodnotit, zda pacient má převahu horního či dolního typu dýchání a zda tento typ dýchání může souviset s jeho obtížemi či bolestmi pohybového aparátu. Fyzioterapeut by měl pacienta správnému dechovému stereotypu naučit a pacient by ho měl postupně začít „trénovat“. Nejprve samostatně, poté i při cvičení a běžných denních aktivitách. Důležité je, aby si tento správný fyziologický vzorec v sobě doslova „zabudoval“ a stal se pro něj automaticky navyklým způsobem dýchání. Fyzioterapeutické metody nabízí řadu způsobů, jak se správnému dechovému stereotypu, tedy bráničnímu typu dýchání, naučit, i jak uvolnit úpony bránice či posílit dechově-posturální sval.
Navštívíme-li fyzioterapeuta, který odstraní svalové dysbalance v pohybovém aparátu a naučí nás správné cviky, avšak nenastaví správný dechový stereotyp, může dojít k opětovnému vracení obtíží. Protože dýchání, a to i v případě špatného či neekonomického, je pohyb, který probíhá neustále…
Důležitost dýchání
Dospělý člověk provede v průměru od 12 do 20 dechů-pohybů za minutu. Pokud se jedná o neekonomický dechový stereotyp, je to 12 až 20 nevhodných pohybů za minutu, tedy 720 až 1200 za hodinu. Proto je důležité dýchání věnovat pozornost.
Ekonomický dechový stereotyp je spojen s řadou benefitů – díky němu dochází k dostatečnému provzdušnění plic a okysličení organismu, přispívá k rovnováze svalů v oblasti krční, hrudní a bederní oblasti a je prevencí špatného držení těla. Vytvářením tlaku bránice při nádechu má pozitivní efekt na pohyb střev a orgánů. Pomalé hluboké dýchání je také podstatou mnoha relaxačních technik, meditací a jógy nevyjímaje, které pozitivně působí proti stresu.
S úpravou dechového stereotypu vám pomůžeme také na našich pracovištích EuroPainClinics Brno a Hradec Králové!
Text: Bc. Dominika Tobolková, EuroPainClinics Fyzio Hradec Králové a Mgr. Michaela Vodičková, EuroPainClinics Fyzio Brno
Bezplatná eFyzio-konzultace s fyzioterapeutem
